Většina nastávajících majitelů dalmatina (ale i těch ostatních plemen) se předem o plemeni dostatečně neinformuje. Po natočení filmu 101 dalmatinů se poptávka po tomto plemeni rapidně zvýšila. Důsledkem toho byl růst chovu u bezohledných, takzvaných komerčních chovatelů. Jsou to lidí, kteří nedbali na zodpovědný výběr partnerů a tím se odchovalo velké množství ubohých zvířat co se kvality a zdraví týče. To vše jen za účelem rychlého zbohatnutí. Tito lidé prodají štěně komukoliv, kdo je ochoten zaplatit stanovenou cenu. Bohužel spousta těchto nových majitelů není připravena dalmatina vlastnit a nakonec se stává, že velké množství zástupců tohoto plemene je opuštěno a hledají nové vhodné rodiny z útulků. Předtím, než by jste měli udělat takovou chybu, která by vás stála několik tisíc korun a ještě navíc poškození nevinného štěněčího života, si pečlivě přečtěte následující povídání.
Je jasné proč lidé chtějí dalmatina. Je to jedno z nejkrásnějších plemen. Nápadně půvabný zjev, krásná dekorace kožichu, noblesní vzezření, pohybující se s takovou lehkostí, ze snad každému musí začít bít srdce o překot, když tu nádheru spatří. Není snad nic roztomilejšího než štěně dalmatina. Ale právě tento fakt způsobil hodně problémů - opuštění dalmatinů.
Když se podíváme do historie, byl dalmatin vyšlechtěn jako doprovodný pes ke koňským kočárům. Pes vždy běhal pod nebo podél kočáru aby mohl uvolnit cestu od různých zaběhlých zvířat. Dalmatin byl také pes hlídač. Aby dalmatin mohl splňovat svůj účel, musel být schopen uběhnout obrovské vzdálenosti a zároveň zvládnout ubránit svého pána. Proto má dalmatin genetickou predispozici být velice aktivním psem a také obranyschopným. Je velice důležité pro nastávající majitele, aby pochopily stupeň aktivity, kterou vyžaduje. Dobře odchovaný dalmatin je velice aktivní a vyžaduje cvičení. Oplocený dvorek a páníček/panička, který bude ochoten házet balonek, to je obvykle vše, co potřebuje.
U nezodpovědných chovů se můžeme setkat s dalmatini, kteří jsou až hyperaktivní. Dokonce ani pravidelné cvičení někdy nestačí, aby se pes uklidnil. Protože dalmatin pochází z pracovního temperamentu, měl by proto být sebejistý, hlásit rodině přítomnost cizí osoby a když je to potřeba, bránit svoji rodinu. Abyste vyloučili možnost, že se váš pes stane agresivním, je potřeba zajistit bohatou možnost socializace. Je potřeba, aby potkal různé lidi a různé psy ještě ve štěněcím věku, aby pak v dospělosti mohl rozeznat ty, kteří jsou přátelští, od těch, kteří přátelští nejsou. Štěňata bez správné socializace se mohou stát agresivními ze strachu, což má za následek štípnutí zubama nebo kousnutí, protože se lidí bojí.
Dalmatini jsou velice inteligentní přesto, že se povídá, že tak chytří nejsou. V podstatě, jsou někdy až moc chytří, což není pro jejich vlastní dobro. Mají tendenci přemýšlet, jednat samy za sebe a to s noblesou. Vypořádat se s tím je pro nezkušené majitele velice těžký úkol.
Úplně noví majitelé by určitě měli mít v plánu návštěvu psích školek pro štěňata a také hodiny základní poslušnosti. Ujistěte se, že se u dané školky používá výhradně motivační metoda jako je pochvala, dobré zacházení, hračky atd. Dalmatin není plemeno, u kterého by byl úspěšný výcvik typu tvrdého drillu, trháním vodítka a hrubým zacházením. Proto je vhodné si s instruktorem promluvit ještě před začátkem hodin. Ujistěte se také, aby neměl už předem špatné mínění o plemeni. V mnoha případech není potřeba zvláštních certifikátů, aby člověk byl instruktorem, proto je potřeba důkladně ověřit jeho schopnosti. Instruktoři, kteří jsou členy výcvikové organizace, by měli být dobrá volba.
Občas může i velice dobře vycvičený a poslušný dalmatin majitele překvapit nějakým novým chováním. Je to jen jejich způsob ujištění, že je neberete na lehkou váhu.
Dalmatini jsou psi, kteří mají bydlet v domě. Je to společenské plemeno a každý jedinec chce být členem rodiny. Dalmatini, kteří bydlí na dvoře nebo v kotci odděleně od rodinné aktivity, jsou často nevyrovnanými jedinci a jistě i psychicky strádají, což se projevuje štěkáním a podobným vyváděním. To ale neznamená, že dalmatina nemůžete nechat doma samotného, pokud jdete do práce. Znamená to spíše, že když celá rodina tráví společné chvíle doma, tak dalmatin chce být jejich součástí. Také srst, kterou mají není přizpůsobena na pobyt v chladném počasí. Většina chovatelů si také obstarává speciální oblečky pro své miláčky pro případ studeného počasí (mrazů) a pro případ, že se se psem bude v takovémto počasí zdržovat déle. Jestli přes celý den pracujete, tak je potřeba obstarat například psí dvířka, aby se mohl na zahradě vyvenčit během dne.
Dalmatini patří k dost velkým plemenům. Dospělý jedinec vyrůstá kolem 61 cm v kohoutku a může vážit i 35 kg. Fenky jsou o trochu menší. Když spojíte velikost s mírou jejich aktivity, můžete dojít k zajímavým závěrům. Jen si představte 30kilového psa, který se k vám řítí v plné rychlosti. Není potřeba, abyste byli fyzikové, a dokážete si spočítat a představit tu sílu...
Pořizovat si dalmatina jako společníka k malým dětem není dobrý nápad. Štěně dalmatina roste velice rychle a je neuvěřitelně aktivní. Jejich velikost a aktivita pro batolata může být zastrašující. Jeden jediný pohyb ocasem (a ocas dalmatina je neustále v pohybu) může malé dítě povalit. Možná na to ze začátku vypadat legračně, ale nebude trvat dlouho, než dítě nedostane ze štěněte strach. Avšak dalmatini představují výborné společníky a kamarády pro starší a slušně vychované děti.
Dalmatin pouští chlupy. Toto je vhodné zopakovat. Damatin pouští chlupy. Majitelé rádi říkají, že dalmatin líná dvakrát do roka, šest měsíců na jaře a šest měsíců na podzim. Jejich chloupky jsou špičatě zakončené a proto se všude zapichují. Dennodenní kartáčování udržuje línání na minimumu, ale neexistuje způsob, aby se úplně zastavilo. Jestli někdo v budoucnosti vymyslí jak z dalmatiních chlupů udělat zdroj energie, stane se zajisté nejbohatším člověkem na světě. Hodně lidí trpící alergiemi přišli na to, že jí mají také na dalmatiní chlupy. Lidem, kteří jsou příliš choloustiví na čistotu v bytě, a těm, kteří se rádi oblékají do černého, nemusí díky tomu toto plemeno jednoduše vyhovovat.
Dalmatini mají často poruchu v produkci kyseliny močové a u některých to může vést až k tvorbě močových kamenů. Z tohoto důvodu je potřeba dalmatina krmit potravou s nízkým obsahem purinu. Potrava jako jsou vnitřnosti, zvěřinové maso atd. mají vysoký obsah purinu. Hovězí, drůbeží a jehněčí má také vysoký obsah purinů. Sýry, vajíčka a většina zeleniny má obsah purinů nízký. Většina majitelů dalmatinů krmí své psy žrádlem bez obsahu hovězího masa a vegetariánskou stravou. Puriny tvoří krystalky v moči. Krystalky se mohou vzájemně slučovat a dosáhnout velkosti kamene, který pak ucpe močovou trubici. Ucpání a zadržení moči není jen bolestivé, ale může být i životu nebezpečné. Péče zahrnující správnou výživu, neustálý přístup k čerstvé vodě, časté venčení a pozorování Ph v moči může předejít zadržení moči ucpáním močové trubice. Dalmatini by nikdy neměli byt krmeni řadovým krmivem ze supermarketů. Dalmatinům, kteří jsou náchylný na tvorbu močových kamenů, může veterinář předepsat i určité medikamenty. Zodpovědní chovatelé takové psy do chovu nepoužívají.
Někteří dalmatini se mohou narodit hluší. Jiný zase můžou slyšet, ale pouze na jedno ucho (jednostranně slyšící - unilateral). Většina dalmatinů ale slyší na obě uši (oboustranně slyšící - bilateral). Pan doktor Georgie Strain v USA sebral údaje od více než 4000 dalmatinů. Výsledek ukázal, že 7,9% dalmatinů je oboustranně hluchých a 21,8% jednostranně. Zodpovědný chovatelé nechávají vyšetřit všechna svá štěňata ve věku 6-7 týdnů a to metodou prostřednictvím BAER testu (Brain Auditory Evoked Response). Tento test neprovádí každé veterinární pracoviště, protože vyžaduje speciální trénink a velice drahé přístroje, ale většina specializovaných pracovišť zaměřených na neurologii je má (v ČR jsou pouze dvě). Seriózní chovatelé také nechávají vyšetřit i rodiče štěňat - otce i matku. Menší riziko narození oboustranně hluchých štěňat je u rodičů oboustranně slyšících. Jednostranná hluchota u jen jednoho z rodičů má dvakrát větší procentuální pravděpodobnost narození hluchých štěňat.
Další nemoc, která se u dalmatinů může objevit, je displazie kyčelního kloubu. Tato deformace se u dalmatinů objevuje jen zřídka, ale bylo by rozumné vybrat si štěně od rodičů, kteří jsou prokazatelně zdraví - mají certifikát pověřeného veterináře. Displazie kyčelního klubu je deformace kyčelního pouzdra, což je pro ně velice bolestivé. Dokonce pár postižených zvířat muselo být kvůli tomuto uspáno.
Dalmatini se umí smát. Když se dalmatin směje, zahrne své pysky a odhalí zuby. Je to velice podobné vrčení, ale znamená to ve většině případů náklonnost. Dalmatin se také může smát, když projevuje podřízenost a někdy také, když si myslí, že má trable. Jejich teorie je, že se nikdo nemůže zlobit na smějícího se psa (a ve většině případů to funguje!). Každopádně ale pro lidi, kteří se se "smějícím" psem ještě nesetkali, to může vypadat spíše výhrůžně.
Neexistuje univerzální plemeno pro každou osobu. Každé plemeno má své klady i zápory, je normální, že existuje spousta PRO i PROTI pořídit si dalmatina.